Už jste si někdy všimli, že je mnohem snazší propagovat a vyzdvihovat někoho jiného než sebe? Je jednodušší přijmout porážku, odmítnutí či posměch za někoho jiného než za sebe. Navíc se tak nevystavujete nebezpečí, že vás budou považovat za vypočítavého a arogantního. Propagujete někoho, kdo si to zaslouží. Během celé své kariéry jsem bojoval za lidi ve svém oddělení a vyjednával jim lepší podmínky. Když však přišlo na mě samotného, bylo mnohem těžší postavit se sám za sebe. Přece musí všichni znát mojí práci. To je ovšem největší omyl. Divili byste se, jak málo váš vlastní šéf ví o tom, co děláte. Proto beru nyní jako součást své práce prát se stejně vehementně za sebe jako za kolegy a prodávat svoji práci „dráž“.
„Řekněte mi něco o sobě“, vyhrkne na vás kdosi na recepci. Když máte mluvit sami o sobě, najednou jako by někdo vypnul všechny vaše myšlenky, že? Takže, proč není zrovna tak těžké propagovat a mluvit za ostatní? Je to proto, že
Máte-li mluvit o sobě, máte pocit, jakoby jste se vydali do zaprášeného starého podzemního archivu, kde se ztrácíte v bludišti chodeb, schodišť a slepých uliček, až nakonec narazíte do zdi… v úklidové komoře! Mluvit o slávě svého nejbližší přítele je, na druhou stranu, tak jednoduché jako otevřít dveře. Takže, když už ty dveře zvládnete otevřít, tak proč jimi také sám neprojít? Možná to bude chvíli trvat, budete muset plánovat a kout pikle. Hodně trénovat. Ale dobrou zprávou je, že i sebepropagaci se můžete naučit a praxí se stává snazší a snazší.
Efektivní sebepropagace versus chvástání se
Chvástání je samozřejmě tabu. Bohužel však i mírnější formy sebepropagace nesou v naší kultuře určité stigma. Zdá se nemožné být příjemný a okouzlující a přitom průbojný. Máte už dost ostatních, kteří mluví pořád jen o sobě, a nechcete nikoho nudit. Ale když nebude o svých úspěších mluvit sami, budete se muset spoléhat, že to udělají jiní za vás. To vám však dá akorát pocit bezmoci a zklamání – nemluvě o tom, že zůstanete i nadále neviditelní. Je důležité, aby ostatní uznali váš přínos, ale k tomu si musí nejprve uvědomit vaši hodnotu a co jste zač.
„Řekněte mi něco o sobě“, vyhrkne na vás kdosi na recepci. Když máte mluvit sami o sobě, najednou jako by někdo vypnul všechny vaše myšlenky, že? Takže, proč není zrovna tak těžké propagovat a mluvit za ostatní? Je to proto, že
- je snazší mluvit o silných stránkách někoho jiného než o svých
- když propagujete někoho jiného, nepochybujete o jeho úspěších tak, jako pochybujete o těch svých
- úspěchy někoho jiného berete jako výsledek jeho talentu a úsilí, zatímco ty své považujete za výsledek nějakého "pitomého" štěstí
- vám dělá dobře, když jste velkorysí a propagujete své přátele.
Máte-li mluvit o sobě, máte pocit, jakoby jste se vydali do zaprášeného starého podzemního archivu, kde se ztrácíte v bludišti chodeb, schodišť a slepých uliček, až nakonec narazíte do zdi… v úklidové komoře! Mluvit o slávě svého nejbližší přítele je, na druhou stranu, tak jednoduché jako otevřít dveře. Takže, když už ty dveře zvládnete otevřít, tak proč jimi také sám neprojít? Možná to bude chvíli trvat, budete muset plánovat a kout pikle. Hodně trénovat. Ale dobrou zprávou je, že i sebepropagaci se můžete naučit a praxí se stává snazší a snazší.
Efektivní sebepropagace versus chvástání se
Chvástání je samozřejmě tabu. Bohužel však i mírnější formy sebepropagace nesou v naší kultuře určité stigma. Zdá se nemožné být příjemný a okouzlující a přitom průbojný. Máte už dost ostatních, kteří mluví pořád jen o sobě, a nechcete nikoho nudit. Ale když nebude o svých úspěších mluvit sami, budete se muset spoléhat, že to udělají jiní za vás. To vám však dá akorát pocit bezmoci a zklamání – nemluvě o tom, že zůstanete i nadále neviditelní. Je důležité, aby ostatní uznali váš přínos, ale k tomu si musí nejprve uvědomit vaši hodnotu a co jste zač.
RSS Feed
