Možná ne z práce. Možná z role, kterou v ní hrajete. Páteční únava nemusí vždy znamenat, že máte špatnou práci. Někdy ukazuje, že celý týden fungujete způsobem, který vám bere víc energie, než si připouštíte. Pátek odpoledne. Zavřete počítač a ucítíte úlevu. Ale od čeho přesně? Někdy je to jednoduché. Byl to náročný týden. Udělali jste toho hodně. Tělo i hlava potřebují odpočinek. To je normální pracovní únava. Přijde a zase odejde. Ale někdy ta úleva přichází z něčeho jiného

Někdy přijdete domů z práce a říkáte si: vždyť jsem dnes nic zásadního neřešil. Žádná krizová prezentace, žádný složitý projekt, žádná fyzicky náročná práce. A přesto máte pocit, jako by z vás někdo pomalu vypustil všechnu energii. U lidí s introvertním laděním - a u těch, kdo obecně zpracovávají informace hlouběji a přemýšlivěji - je tohle zkušenost, o které se mluví překvapivě málo. Přitom za ní velmi často stojí konkrétní a pojmenovatelný mechanismus. Nevyčerpají vás jen ú

Myšlenku máte. Jen nepřijde ve správný moment. Sedíte na poradě. Diskuze běží. Myšlenka vám naskočí. Dává smysl. Je přesná. Ale neřeknete ji. O pár minut později někdo řekne něco podobného. Reakce týmu: „To je dobrý nápad.“ Vy víte, že jste to měli v hlavě taky. Jen jste to neřekli včas. Tohle není o nedostatku sebevědomí. A často ani o komunikační dovednosti. Je to o načasování a formě. Proč se to děje Na poradě se dějí dvě věci zároveň: lidé přemýšlí lidé mluví A ne vždy st

Možná se nesnažíte málo. Možná jen fungujete v prostředí, které vám nesedí. Ráno vstáváte a víte, že do práce půjdete. Ale nechce se vám. Nejste líní, ale stojí vás to víc energie, než by mělo. V práci fungujete. Plníte úkoly. Děláte, co se po vás chce. Ale uvnitř to není ono. A postupně se začne objevovat myšlenka: „Možná jsem si vybral špatnou práci.“ To je logický závěr. Ale často špatný. Proč si to lidé vysvětlují jako osobní problém Když něco dlouhodobě nefunguje, hledám