Někdy člověk začne mít pocit, že musí odejít. Ráno vstáváte s těžkostí, v práci fungujete, lidé kolem vás možná ani nic nepoznají, ale uvnitř se postupně formuje tichá věta: „Já už tady asi nemůžu zůstat." U introvertů bývá tato chvíle dlouho odkládaná. Nechtějí dělat drama, nechtějí si stěžovat, nechtějí působit slabě. Tak fungují dál. Až jednoho dne začnou posílat životopisy. Někdy je to správné rozhodnutí. Ale ne vždy a rozdíl mezi těmito dvěma situacemi stojí za to znát d

Někdy přijdete domů z práce a říkáte si: vždyť jsem dnes nic zásadního neřešil. Žádná krizová prezentace, žádný složitý projekt, žádná fyzicky náročná práce. A přesto máte pocit, jako by z vás někdo pomalu vypustil všechnu energii. U lidí s introvertním laděním - a u těch, kdo obecně zpracovávají informace hlouběji a přemýšlivěji - je tohle zkušenost, o které se mluví překvapivě málo. Přitom za ní velmi často stojí konkrétní a pojmenovatelný mechanismus. Nevyčerpají vás jen ú

Nejsem člověk, který by na poradě (a i jinde) automaticky zabral prostor. Nikdy jsem nebyl ten, kdo potřebuje mluvit první, reagovat na všechno a okamžitě ukázat, že je "in". Spíš poslouchám. Skládám si věci dohromady. A mluvím ve chvíli, kdy mám pocit, že to má smysl. Dlouho jsem si myslel, že tohle je i v práci normální. Až později jsem pochopil, že v mnoha firmách to normální není. Nebo přesněji: normální to být může, ale často se to špatně interpretuje. Tichý člověk může

Možná se nesnažíte málo. Možná jen fungujete v prostředí, které vám nesedí. Ráno vstáváte a víte, že do práce půjdete. Ale nechce se vám. Nejste líní, ale stojí vás to víc energie, než by mělo. V práci fungujete. Plníte úkoly. Děláte, co se po vás chce. Ale uvnitř to není ono. A postupně se začne objevovat myšlenka: „Možná jsem si vybral špatnou práci.“ To je logický závěr. Ale často špatný. Proč si to lidé vysvětlují jako osobní problém Když něco dlouhodobě nefunguje, hledám

Krátké situace, které zná hodně lidí: děláte dobrou práci, ale nejste vidět. Tenhle článek vysvětluje proč a co s tím. Není to tím, že by byli méně schopní. Je to tím, jak jejich práci okolí vyhodnocuje. Sedíte na poradě. Máte v hlavě jasnou myšlenku, ale neřeknete ji hned. Diskuze pokračuje. O pár minut později někdo řekne prakticky to samé. Reakce týmu: „To je dobrý nápad.“ Vy jen přikývnete. Nebo jiná situace: Děláte svoji práci spolehlivě. Věci máte promyšlené. Chyby se u