Nejsem člověk, který by na poradě (a i jinde) automaticky zabral prostor. Nikdy jsem nebyl ten, kdo potřebuje mluvit první, reagovat na všechno a okamžitě ukázat, že je "in". Spíš poslouchám. Skládám si věci dohromady. A mluvím ve chvíli, kdy mám pocit, že to má smysl. Dlouho jsem si myslel, že tohle je i v práci normální. Až později jsem pochopil, že v mnoha firmách to normální není. Nebo přesněji: normální to být může, ale často se to špatně interpretuje. Tichý člověk může

Myšlenku máte. Jen nepřijde ve správný moment. Sedíte na poradě. Diskuze běží. Myšlenka vám naskočí. Dává smysl. Je přesná. Ale neřeknete ji. O pár minut později někdo řekne něco podobného. Reakce týmu: „To je dobrý nápad.“ Vy víte, že jste to měli v hlavě taky. Jen jste to neřekli včas. Tohle není o nedostatku sebevědomí. A často ani o komunikační dovednosti. Je to o načasování a formě. Proč se to děje Na poradě se dějí dvě věci zároveň: lidé přemýšlí lidé mluví A ne vždy st